Touto formou bych Vám chtěla představit skupinu, která se dokázala zformovat za necelých 50 dnů. Parta lidí z východních Čech svými skutky dokázala pomoct cca 40 domácnostem za poměrně velmi krátký čas. Celou skupinu spojuje obrovská energie, píle, odvaha, síla. I mně samotnou jejich nasazení místy zarazilo. Chtěla bych Vám tuto skupinu podrobně představit, protože pokud by nebylo jich, tak by se spoustě lidí, které jsem v terénu společně s kolegy navštívila, nedokázalo pomoci.

Jejich hlavním heslem bylo a stále je: „Slovo nejde, neznám, jen se musí chtít“.

Tým je složen stabilně ze 13 lidí. Hlavní členové byli vypomáhat také po následcích tornáda na jižní Moravě. Spousta členů zažila, co taková povodeň dokáže. Skupinu vede p. Bašek, po celou dobu spolupracuje s p. Hradilem, kterého také nechci opomenout, nebýt toho, že se mi jej podařilo oslovit jako koordinátora dobrovolníků, nikdy bych na tuto skupinu nenarazila.

A jak to celé začalo? Po krátkém monitorování situace v nejbližším okolí žulovska se nám podařilo promluvit s několika lidmi, které výrazně zasáhla ničivá povodeň. Co bylo však na první pohled viditelné, že většina těchto občanů, a tím i řada domácností, potřebuje pomoc, a to hlavně fyzickou pomoc. Naše monitorování probíhalo v měsíci říjnu. Na lidech, kteří urputně pracují a pracovali na záchraně svých domovů byla vidět únava a vyčerpání. Spousta z nich se musela vrátit do zaměstnání, protože nemohli přijít o stabilní příjem, čímž se práce na opravě domácností výrazně zpomalila.

Od té doby nás trápilo jen, jak všem těm lidem pomoci.  Najde se vůbec někdo, kdo by jim byl ochotný pomoci? Při hledání na sociálních sítí jsem narazila na p. Hradila. Vyslechl si celý můj příběh a také příběhy lidí v nouzi. S velkou ochotou projevil o  situaci s dobrovolnickou pomocí zájem. Před panem Hradilem jsem se spojila i s jinými skupinami a oslovila je s žádostí o pomoc, ale odpověď nepřišla. Proto jsem ani nedoufala, že dobrovolnická pomoc se podaří zajistit. Za dva dny mne kontaktoval p. Bašek, na začátku rozhovoru jsem si říkala, že tak jedné až dvěma rodinám pomůžeme. Po domluvě jaké vybavení a techniku má k pomoci zajištěnou a na jak dlouho má i se svým týmem možnost dorazit, věci nabraly neuvěřitelné tempo. Pro mě se nemožné stalo skutečným. Mezi tím se nám podařilo spojit i s dalšími lidmi a zjistit tak rozsah potřebné pomoci.

Tým R.A.T. dorazil do města Vidnava. Většina škod byla v daleko větším rozsahu než se předpokládalo. Na jakékoliv obavy však nebyl čas. Celý tým se vrhl plně do práce, poškozené podlahy a opadané omítky jen lítaly, Avie na vývoz odpadu se nezastavila, bagr ten nebylo prakticky možné vypnout, stále se někde hrabal v písku či bahně. Zastavit tento tým nebylo jednoduché, a také to nebylo nemožné. Mezi jejich základní vybavení patřil bagr, kontejnerová Avie, Dumpry, bourací kladiva, apod. Většina členů také dochází stabilně a plně do zaměstnání či se věnuje své dané živnosti. Jelikož chtěli pomoci lidem, ke kterým se pomoc vůbec nedostala, své živnosti na jistý čas ,,zavřeli“ v práci si vybrali dovolenou a přijeli do oblasti (Vápenná, Žulová, Tomíkovice – Žlíbek, Kobylá nad Vidnavkou, Velká Kraš a Vidnava). Zde se jim za 2 víkendy podařilo výrazně ovlivnit 30 domácností. Tým se nebál vyčistit sklepy (fekálie, naplaveniny) to byl jeden z mých nejsilnějších momentů, jelikož do této opravy se nechtěli pouštět ani profesionálové. Tým také pracoval na bourání a osekávání omítek z budov, čištění zahrad, úklid velkých včelínů, opravy střechy, vytrhání podlahy, a mnohooo dalšího. Díky pravidelným kontaktům se s lidmi vedli také běžné rozhovory, ze kterých bylo poznat, že pocítili fyzickou pomoc díky níž byli jistější a přívětivější. To byl další ze silných momentů.

To však není to jediné, co tento tým zvládl.  Ještě před tím, než se vydali do našich končin pomoci, zorganizovali sbírku různých spotřebičů, které pomohli několika domácnostem.  Byly předány konkrétním lidem jako dar. Zajistili také zprostředkování a předání finančního daru konkrétním rodinám, které tento dar nejvíce potřebovaly. Než se skupina dobrovolníku R.A.T dostala do naší lokality, působila také v oblasti Studeného Zejfu. I tato oblast byla pomocí dosti zapomenuta, ovšem, i zde tento tým pomohl cca 10 domácnostem, a co je hlavní, zprovoznili cestu, která jako jediná sloužila k tomu, aby se lidé mohli přiblížit k nejbližšímu městu a tím umožnili i kontakt s jejich nejbližšími.

Na celé skupině nebylo za oba víkendy poznat, že by se báli nějaké práce, ba naopak. Do všeho se pustili s naprosto obrovskou silou. Nedokážu ani popsat vděčnost za to, co všechno dokázali. Jsem ráda, že jsem to osobně zažila, protože s takovou chutí do pomoci jsem se dlouho nesetkala. S prací začínali každý den od 7:00 a makali cca do 24:00, někdy i déle, což bylo neuvěřitelné. Každý z týmu tak ochudil svou rodinu o trávení společného času a makal, dokud opravdu nepadl na samotná kolena. Neuvěřitelným způsobem pomohli spoustě lidem jejich dosavadní trápení a starostech, za což jim patří velký DÍK. Díky nim se i já můžu podívat sama sobě do očí a říct si, že všem, kterým jsem slíbila, že udělám maximum, aby se k nim dobrovolnická pomoc dostala, jsem nelhala a alespoň trochu opravdu pomohla.

Věra Rumanová