Posíláme vám zprávu z třetího prázdninového superčtvrtku, z výletu na Borůvkovou horu.

Výstup na Borůvkovou horu začal z místa zvaného Letiště na hranici s Polskem v obci Travná. Než se děti vydaly na cestu, dostaly svačinku a přelehký úkol – uvažovat nad tím, jak tato hora získala své jméno. Pak jim teta Věrka popovídala, co je po cestě i na vrcholu čeká, jak se na horu dostanou a jaké je potřeba sledovat turistické značky. I o nich byla řeč. Společně si vysvětlili, jak jsou turistické trasy značené a jaký význam mají jednotlivé barvy. Děti dostaly za úkol pozorně trasu sledovat a řídit se turistickými značkami, aby nezabloudily. Pak se rozdělily podle své zdatnosti do skupin a vydaly se na cestu společně se svými vedoucími i s klienty z druhého střediska, kteří jim dělali spolu s jejich vedoucími parťáky.

Děti se na výlet moc těšily a užívaly si ho. Výstup byl docela náročný, ale cesta vedla nádhernou rychlebskou přírodou mezi statnými smrky i hustým borůvčím. Kamenitá pěšinka byla místy jen kousek od státní hranice a po levé straně se otevíraly nádherné výhledy do polské krajiny.

Když všichni zdárně dorazili k rozhledně na vrcholu Borůvkové hory, osvěžili se pitím a další svačinkou. Při té příležitosti si také povídali o tom, že odpadky do přírody nepatří, a ukázali si, kde je mohou odložit, aby nehyzdily a neznečistily krajinu.

Vrchol Borůvkové hory se svou výškou 899 metrů nad mořem ale nebyl tím nejvyšším cílem. Děti se měly dostat ještě výše, a proto je čekal výstup na rozhlednu se 155 schody. I tenhle výstup děti zdárně zvládly a za odměnu se jim otevřel nádherný pohled do krajiny. Protože bylo pěkné počasí, viděly Otmuchovské a Nyské jezero v Polsku, ale i Praděd a další jesenické vrcholy.

Po sestupu dolů z rozhledny dostaly děti za úkol zjistit po dvojicích nějaké zajímavé informace o tomhle místě. Když si je pak vzájemně sdělily, teta Věrka jim ještě popovídala další zajímavosti a potom se děti pustily do vytváření domečků pro borůvkové skřítky. Děti tahle aktivita moc bavila. Vytvořily různé zajímavé stavby a pak si je i navzájem ukázaly. Po úklidu si zase nasadily na záda své batůžky a vydaly se na společnou cestu zpět z hory dolů.

Cesta byla zpestřena jednou kamarádskou hrou. Děti měly za úkol předat tajně někomu ze svých kamarádů tajemný předmět, který představoval malý kolíček. Ten měly postupně naprosto nepozorovaně v průběhu chůze připnout někomu ze svých kamarádů nebo dospělých na oblečení nebo třeba na batoh. Dotyčný pak měl na sobě kolíček objevit a předat jej zase dále.

Poslední, u koho kolíček zůstal, byla teta Stanka, která si ho nevšimla a přinesla ho až na parkoviště, na kterém už na účastníky čekala auta a ochotní řidiči kteří  odvezli všechny zpět do ekocentra. (Díky jim za to!) Tam dostali účastníci občerstvení v podobě párku v rohlíku a povídali si o zážitcích z cesty.

Čas rychle utíkal a bylo třeba se rozloučit. Všem se tenhle výlet moc líbil a už se těší na další prázdninový superčtvrtek