Přišel další prázdninový čtvrtek. Pro děti to byl už sedmý, ale pro mě první prázdninový čtvrtek, kdy jsem se mohla konečně zúčastnit táborových aktivit na Ekocentru. A byl to Superčtvrtek s velkým S.

Nádherné počasí, príma kamarádi, skvělý program. Opravdu jsme si to všichni užili.

Hned na začátek přišlo osvěžení v bazénu v areálu kempu Červenka. S většími dětmi jsme si zahráli vodní honičku a na delfíny, menší děti se vyčvachtaly v brouzdališti.

Po tom, co jsme si pořádně vyhráli a usušili se, sedli jsme si kolem ohniště, abychom si zapívali písničky s kytarou.

Pak jsem si mohla konečně prohlédnout ptačí budky, které děti na předchozích setkáních vyráběly. A věřte mi, jsou to skvělá díla. Jistě si je noví ptačí obyvatelé zamilují.

Děti se společně s kolegou Karlem pustily do práce a rozmístily budky po stromech v kempu i v blízkém lužním lese. Karel šplhal po žebříku, vysvětloval dětem, co, jak a proč dělá a děti mu asistovaly ze země.

Představovali jsme si, jak se bude život kolem ptačích budek vyvíjet a docela nám to šlo, protože kolega Karel nám všem ukázal obrázky různých ptáků, pustil nahrávky ptačích hlasů a děti poznávaly, který hlas kterému z ptáčků patří. Už se těšíme, až se tyhle hlásky pěvců budou ozývat z okolí našich nových ptačích obydlí.

Po doplnění energie svačinkou mohl program pokračovat skvělou návštěvou. Přišla paní Veronika ve včelařském obleku, přinesla s sebou živé trubce a velkou knihu o včelách.

Zajímavě dětem o včelách vyprávěla a trpělivě jim odpovídala na všechny jejich zvídavé otázky. Děti si také mohly prohlédnout trubce lupou, spočítat jejich nohy, tykadla i křídla, podívat se na velké spojené oči. Ti nejodvážnější si je s velkým respektem vzali na chvíli do dlaně a poslechli si zblízka jejich bzučení.

Děti se od Veroniky dozvěděly, jak včelky poznají svůj úl, jak funguje život v úlu, jak se včelky dorozumívají, čím se živí, jak tráví zimu, jak sbírají pyl i sladký nektar a k čemu jim slouží. Děti si také připomenuly, kolik to stojí včely úsilí, než si mohou pochutnat na sladkém medu.

Na závěr si děti zazpívaly písničku o včelce Máje a vyřešily včelí labyrinty, které jsem jim připravila. Děti dostaly i obrázky včel, ke kterým pak mohou doma dokreslit květiny, které včelky navštěvují.

A protože bylo opravdu krásné počasí, tak jsme se znovu přesunuli k bazénu, kde děti předváděly, jak dovedou plavat. Těm menším jsme v tom pomohli a ukázali jim, jak na to, aby z nich byli jednou dobří plavci.

Den rychle utekl a děti si opět odnesly spoustu nových zážitků, ale i vědomostí a dovedností.

 

Pokud chcete, naučte se s námi písničku Pavla Kantora o včelkách, kterou jsme na tomhle setkání společně zpívali. Melodii písničky si můžete poslechnout tady:

 

Včelka z mého úlu

Celý den pracuje, na to, že jí bolí nožky, si nestěžuje, včelka z mého úlu.

Sotva ráno vyletí, hledá jídlo pro děti, nefňuká, že už toho má akorát po krk.

Celý den pracuje, na to, že jí bolí nožky, si nestěžuje, včelka z mého úlu.

Nám všem ji za příklad dal, Pán Bůh a Stvořitel Král,

Když slyším bzučení včel, vím, co nám tím říci chtěl.

Celý den pracuje, na to, že jí bolí nožky, si nestěžuje, včelka z mého úlu.

Když jí květy pokosí, vyletí už za rosy, nevzdá to a hledá jinde louku rozkvetlou.

Celý den pracuje, na to, že jí bolí nožky, si nestěžuje, včelka z mého úlu.

Nám všem ji za příklad dal, Pán Bůh a Stvořitel Král,

Když slyším bzučení včel, vím, co nám tím říci chtěl.

Celý den pracuje, na to, že jí bolí nožky, si nestěžuje, včelka z mého úlu. Bzzzzzzz.

A tady jsou fotografie ze sedmého prázdninového superčtvrtku: