A co všechno můžeme s dětmi v červnu podniknout?

Je toho spousta. Zvláště na zahrádce. A pokud ji nemáme, tak ji můžeme aspoň z části nahradit truhlíky a květináči.

Pozorujme s dětmi, jak rostliny na záhonech nebo v truhlících rostlou a pomozme dětem se o tu krásu starat. Budou se cvičit v trpělivosti a pochopí některé ze zázraků přírody. I taková pažitka, lichořeřišnice nebo cibule mají svou krásu.

Kromě toho, že budou děti vnímat, jak se rostliny ze semínek vyvíjejí, jistě si všimnou i hmyzích návštěvníků. Včel je mnoho druhů a stojí za to se s některými z nich seznámit. Včelky samotářky mají nádherná česká jména jako třeba hedvábnice, čalounice, pískorypka, pískohrabka, ruděnka nebo chluponožka. Tyhle nenápadné včelky jsou důležitými opylovači. Asi je od sebe jen tak jednoduše nerozeznáme. Je to docela obtížné. Přesto si o nich můžeme s dětmi povídat a nějaké na květech objevit. Na našich levandulích se to jen hemží různými druhy včel i čmeláků, kteří také lehce zaujmou pozornost dětí.

Na šťavnatých lístcích rostlin děti možná objeví mšice. Když budete mít s sebou lupu, můžete si s dětmi tyhle živočichy pořádně prohlédnout. Též je velice zajímavé pozorovat vztah mravenců a mšic, třeba na kvetoucích lípách, a také to, jak si slunéčka a jejich larvy dovedou se mšicemi poradit.

Na školní zahradě pozorujeme s dětmi o přestávkách život mravenců. Zkuste to také a možná budete překvapeni, co tam všechno uvidíte. Mravenci spolu zajímavě komunikují, vynášejí své kukly na sluníčko a zase je schovávají zpět do svého mraveniště a po svých cestičkách nosí všelijakou potravu. Jsou to siláci, které hned tak něco nezastaví.

Pod placatými kameny, zetlelou kůrou stromů a na různých vlhkých místech můžeme zase pozorovat různé stonožky a mnohonožky, všelijaké larvy a malé korýšky, kteří se při ohrožení stočí do kuličky. Bývá to docela legrace je pozorovat.

To, co též dovede děti skvěle pobavit, jsou luční koníci. Učíme děti, že hmyz je křehký a pokud se ho dotýkáme, musíme to dělat s největší opatrností, abychom mu neublížili.

Hmyz můžeme pozorovat třeba v krabičkách uzavřených lupou, které se k tomu účelu prodávají, nebo si je můžeme vyrobit.

Pozorovali jsme nedávno zlatohlávky – dva krasavce, které jsme našli na rozkvetlých pivoňkách. Dali jsme je do krabičky, ale tam se přestali hýbat. Vnuk měl strach, že jsme jim ublížili, že už nežijí. Otevřel krabičku – a frrrrr. Zlatohlávci byli pryč. Hledala jsem ve slovníku, jak vysvětlit naše ustálené spojení „dělat mrtvého brouka“ a zjistila jsem, že tady v Anglii tenhle idiom neznají. Stejnou situaci, kterou my v životě označujeme, jako když někdo dělá mrtvého brouka, popisují angličané slovy „play possum“, „hrát si na vačici“, která tohle asi jako jediná ze savců (kromě lidí) umí taky.

Brouci jsou nádherní. Občas se nám tady přímo v Londýně podaří objevit i roháče.

A co motýli? Jak děti přivést k jejich poznávání? Motýli se o to postarají sami –  zaujmou a nadchnou snad každého, kdo je zahlédne. Udělejme dětem list s našimi druhy motýlů a na vycházkách s nimi odškrtávejme, které jsme viděli. Nevadí, že se nám nepodaří objevit všechny hned na první vycházce. Může být z toho hledání na opravdu dlouhou dobu. Takového otakárka jsem viděla v životě jen dvakrát. Ale třeba na rozkvetlém dobromyslu uvidíme celou přehlídku motýlů.

Za teplých letních večerů, když rozkvetou některé z voňavých květů, třeba fuchsie, můžeme při nastaveném světle pozorovat různé druhy nádherných nočních motýlů – můr. Mívají zavalité huňaté tělíčko a nádherná tykadla, která také stojí za to si prohlédnout pod lupou. A ta vůně, která se line z květin teplým večerem při pozorování můr, ta je prostě nezapomenutelná.

Už několikrát jsem vám tady psala o denících, tak chci jen připomenout, že je dobré si nálezy s dětmi kreslit a vypsat si informace, které k pozorovaným tvorům najdeme v knížkách nebo na internetu.

Přeji vám, aby byly vaše vycházky a výlety plné dobrodružství a vaše zahrádky i truhlíky plné květů, hmyzu i sladkých plodů.