Ráno jsem vstala a šla do kuchyně. Čichám, čichám a nemohu se dočichat místa, kde to zapáchá. Někde musí být něco zkaženého. Nebo pokakaného? Nebo snad obojí? Ale co? Nakonec jsem se dočichala k oknu a ejhle, moje milá stapelie – smrdutka má květ jako koláč. Samozřejmě jen co se týče velikosti a krásy, nikoli vůně. Na něčem tak odporně zapáchajícím by si našinec nepochutnal. Ale ty květy nemají lákat lidi, je to strategie k lákání much, které rostlinu opylují. Když se podíváte, na co mouchy sedají, tak je vám hned jasné, že tahle strategie smrdutce funguje. Naštěstí tenhle druh stapelie (stapelia grandiflora) nepatří  mezi ty nejsmradlavější.

Moje kytička se mi odměnila za péči. Péči má střídavou. Zalévám ji na Vánoce, na Velikonoce a v srpnu, kdy jsem doma na letní prázdniny. To se jí líbí. Nebylo by to jistě po vůli třeba voděnce nebo jiné rostlince. Každá rostlina je jiná, z jiného prostředí, má jiné potřeby a jinak komunikuje se svým okolím.

Před několika dny jsem dočetla knihu, která nádherně popisuje vztahy v přírodě. Jmenuje se Utajený svět rostlin a napsal ji britský autor Simon Barnes podle dokumentárního seriálu televizní stanice BBC – Zelená planeta, na kterém spolupracoval světoznámý přírodovědec David Attenborough.

Kniha popisuje neobvyklé chování rostlin v různých biotopech i to, jak rostliny hrají klíčovou roli v životě člověka a jak citlivá a křehká je rovnováha různých ekosystémů na změny, které na naší planetě Zemi probíhají.

V knize navštívíte deštné pralesy, pouště, mokřady i velkoměsta a jejich mnohdy nepozorovanou flóru a faunu. Přestože to není knížka, která se vejde na cesty do kabelky, tak si ji určitě přečtěte: Dozvíte se spoustu zajímavých informací ze světa rostlin.

Stapelie, jak jsem si ji namalovala