„Tak už je září, měsíc chlupů,“ začíná jedna z mých oblíbených knížek – malý psí přírodopis od spisovatele Františka Nepila. A podle slov psa Baryka je sepsaný „srozumitelně, názorně, věrně a tak, jak to namouduši je od švestek do žní,“ takže se skvěle hodí pro předškoláky, pro mladší školáky, ale věřte mi nebo ne, i já, ačkoli už nejsem školou povinná, ji mám přečtenou hned několikrát, vždycky se u ní dobře bavím a najdu i nějakou zajímavost z přírody, která mi při minulém čtení unikla.

Knížka má dvanáct kapitol, stejně jako je měsíců v roce, a každá z těch kapitol je věnovaná některému zvířeti, které je pro ten měsíc typické. V září je to například vlaštovka, v prosinci vrána, v červenci krtek a v srpnu žába.

Příběhy v knížce vypráví pro kamarády zvířat sám Baryk. Dozvíte se v nich třeba, jak Baryk zachránil pozdě vylíhnutou vlaštovku, srnce i bažanta. Zjistíte, kolik mají havrani prstů, jak poznat vránu od havrana i to, že je vědci řadí do řádu pěvců stejně jako třeba slavíka. Naučíte se rozpoznávat naše druhy sýkorek a dozvíte se i to, jakou rychlostí běhá zajíc a čím ještě je tento tvor zajímavý.

František Nepil je autorem, který je mi obzvláště milý, protože měl krásný vztah přírodě. Dětství prožil ve Sv. Janu po Skalou a na samotě ve srubu v křivoklátských lesích ve Výbrnici u Nižboru. Jeho tatínek tam dělal správce Skautské rezervace. Konaly se tam letní tábory i Lesní školy, kam přijížděli školáci z Prahy se svými učiteli, aby se učili o přírodě v přírodě. Doma měli Nepilovi psa, a tak je jasné, od koho se František Nepil příběhy, které sepsal v knížce „Já Baryk“, dozvěděl.

A Baryk v knížce povídá, že lidé jsou dvojí. Jedni pejskům rozvrtí oháňku, druzí jim zježí chlupy na hřbetě. Ke kterým lidem patříte vy? Patříte mezi ty, kteří jsou psími kamarády, koho vidí každý hafan rád a snaží se mu olíznout nos? Tak to potom vás bude tahle knížka bavit stejně jako mě. A napište mi, co vás v ní rozesmálo a co nového jste se naučili.

A jestli jste už viděli Barykova dobrodružství jako Večerníčky, tak to vůbec nevadí. Přečíst si pěknou knihu má vždycky něco do sebe.

Obrázek v náhledu je z www.pixabay.com.