Prvního října se každoročně slaví Den seniorů. Letos toto datum připadlo na neděli. Náhodou jsem se právě ten den zapsala v Královských botanických zahradách v Kew v Londýně, naproti kterým bydlím, na komentovanou prohlídku.

Moc ráda se takových komentovaných prohlídek účastním. Každá je jiná a tahle dokonce měla hodně se seniory společného. Průvodce těchto prohlídek jsou totiž dobrovolníci – důchodci  z řad učitelů, zahradníků, milovníků přírody. Ale to nebylo všechno. Tahle milá průvodkyně nás tentokrát vedla cik-cak po celém parku, aby nám ukázala ty nejstarší stromy, které tu jsou. Říká se jim „old lion – staří lvi“. Některé z nich byly zasazené už hodně dávno, dožily se úctyhodného věku a dokonce  si „pamatují“ dobu, kdy Královské botanické zahrady vznikaly.

Královské zahrady založila v roce 1759 princezna Augusta, matka krále George III, v rekreačním areálu v Kew, na břehu řeky Temže v jihozápadním Londýně. Postupně byly rozšiřovány až do dnešní podoby, žel se v průběhu času nevyhnuly několika katastrofám, jako byly poryvy větru nebo požár. Například při  velké bouři v roce 1987 bylo zničeno několik stovek stromů. Přesto můžete v zahradách pár nádherných „starých lvů“ objevit.

Tím nejstarším je strom, kterému se tady říká „pagodový“. Jmenuje se jerlín japonský (Styphnolobium japonicum) a byl zasazený už v roce 1760. Je to tedy opravdu velmi starý lev. Je tak starý a poznamenaný nepřízní osudu, že mu museli vytvořit patnácti metrovou konstrukci pro podpěru hlavní větve a taky cihlovou podporu ve tvaru pagody. Odtud asi ten název „pagodový strom“. Každoročně kvete drobnými bílými jakoby fazolovými kvítky a jeho jemná vůně sladce provoní celé své okolí.

V roce 1930 poničila tenhle strom jedna z těch silných bouří, která Kew zasáhla. Zlámala mu většinu větví, a je to opravdu zázrak, že to milý jerlín přežil a roste směle dál. A jestli si stromy umí předávat informace, tak jistě své zkušenosti, jak to v životě nevzdát a vytrvat, předává jerlínu juniorovi, zasazenému kousek od něj padesát let od téhle osudné bouře, v roce 1982.

A odkud berou sílu k dobrovolničení stovky seniorů, kteří tady chodí okopávat, zalévat, prodávat knihy, provázet, učit děti…? Myslím, že právě tyhle nádherné stromy – i jejich nadšení pozorovatelé – jim stále dávají novou chuť obohacovat svět kolem sebe zapojením se do užitečné práce, jakou dobrovolničení seniorů je.