Čtvrtek 29. srpna byl posledním- devátým prázdninovým čtvrtkem a také naším posledním táborovým „supečtvrtkem“. Program byl naplněn výletem na Boží horu nad městečkem Žulová.

Zdejší kraj je plný nerostného bohatství, které se odráží v názvech okolních obcí, jako je třeba Vápenná, Písečná nebo Uhelné, ze které část našich dětí pochází. V Žulové se těžila a zpracovávala žula, a nejen to. Na svazích Boží hory se těžily v tzv. korálových jámách křišťály a nacházejí se tu i vzácné hesonity. Kolega Karel dětem o nerostném bohatství tohoto kraje popovídal a podrobně jim popsal, co by mohly po cestě  najít. Přímo na naleziště křišťálů neměla výprava namířeno, ale děti doufaly, že by mohly nějaký pěkný nerost objevit.

Šlo se po modře značené cestě, která měla všechny dovést až k vrcholu. Děti pozorně sledovaly trasu a hledaly modré značky, ale také se dívaly na cestu pod svýma nohama. Potom přinášely každý pěkný nalezený kamínek s dotazem, jestli je to některý ze vzácných nerostů, ale narazily jen na parádní kousky místních hornin, zvláště žuly. Náladu jim to však nezkazilo a užívaly si každou chvilku společného výletu.

Celá výprava došla přes ovocný sad až k místu, odkud vede na Boží horu křížová cesta z 19. století se čtrnácti žulovými sloupky s obrazy, které znázorňují zastavení Ježíše Krista na jeho poslední cestě. Před samotným výstupem se děti posilnily svačinou a osvěžily pitím. Pak se pustily do chůze po prudce stoupající kamenité stezce. Cestou děti překonávaly za Karlovy asistence přírodní překážky. Radost jim udělalo třeba procházení stromem, který měl dva srostlé kmeny. Obdivovaly také okolní přírodu a nezapomněly se zastavit na místě u sochy Panny Marie. Za nějakou chvíli se pak mohly kochat výhledy do krajiny přímo z vrcholu Boží hory od poutního kostela panny Marie Bolestné.

Když děti odložily své batůžky, odpočinuly si a najedly se, šly znovu prozkoumat, jaké výhledy se jim výstupem otevřely. Byly mile překvapené, že díky krásnému počasí dohlédly i na Borůvkovou horu, kterou společně před časem navštívily. Pak se pod dohledem dospělých vyšplhaly na malou skalku za kostelem, a už byl čas vypravit se na zpáteční cestu.

Na zpáteční cestě si zahráli hru Na náčelníka a kolega Karel se stal prvním z náčelníků, kterého měly děti nepozorovaně najít a dopadnout. Hra děti moc bavila, a tak si ji několikrát zopakovaly.

Po příchodu zpět do Žulové čekal děti znovu krátký odpočinek na stinném místě a velká točená zmrzlina. Děti se tak olizovaly, že dlouho nebylo slyšet ani hlásku. Když se jim pak jazýčky znovu rozpovídaly, dostaly poslední úkol – popsat, co letos o prázdninách zažily. Děti vyprávěly o všem, co podnikaly, a také na co se těší do školy. Všechny se shodly na tom, že si prázdniny skvěle užily a děkujeme za to všem spolupracovníkům, kteří se na přípravě programů pro táborová setkání – skvělých prázdninových superčtvrtvrtků podíleli.