Ahoj děvčata a kluci.

Minulý pátek mi skončily velikonoční prázdniny a já se zase vracela zpět do Anglie. Když jsem čekala u nás ve vesnici na autobus, byla ještě docela tma, ale v rybníku kousek od zastávky bylo živo. Vesele to tam kuňkalo a skřehotalo. Že by nějaká veselka? A ona to nejspíše veselka byla. Jaká? No přece žabí. Občas byla přerušovaná rybím žbluňknutím. Možná si tam právě nějaká štika všudybylka pochutnala na některém z žabích hostů. To ne! Neví snad, že všichni obojživelníci – a tudíž i žáby, žabky a žabičky – jsou u nás v Česku bytosti chráněné?

Když jsem tam tak stála a poslouchala žabí koncert, vzpoměla jsem si na jeden starší mail s fotografiemi. Je to už pár let, kdy mi jeden milý človíček, který si zde přeje být označený jako Anonym (nebo spíše Anonymka, paní Anonymová), poslal (spíše poslala) mail s fotografiemi jarního rybníka v České Vsi se slovy  „…v České Vsi „vřel“ rybníček. Bylo tam spousta žab – skokanů a hlavně spousta vajíček.“ 

To jste asi ještě neviděli!

A co k tomu dodat? Snad jen to, že když jsem fotografie viděla, napadla mě k tomu tahle básnička:

 

Jarní žabí básnička

Na trávníku i v rybníčku 

hrají si tu na honičku

skokani a další žáby.

 

Copak asi mají rády?

Kromě jiné potravy

slupnou všechny ponravy.

A když mají po svačině,

povalují se tam líně.

 

Potom snesou malá žabí vajíčka

a tím skončí tahle jarní básnička.

Jestli uhodnete osud žabích vajíček,

napište nám o tom krátký mailíček.

 

A nebo to napište přímo do komentáře tady pod článkem.

(S) mějte se krásně jarně!