Od roku 2019 se pravidelně 7. června slaví Světový den rorýsů.
Proč se slaví Den rorýsů a ne zrovna sojek nebo sýkorek?
Je to proto, že rorýsi jsou pozoruhodní a zároveň ohrožení ptáci.
Jsou zvláštní svými schopnostmi. Denně nalétají až 800 kilometrů, takže za den a půl by klidně mohli urazit cestu z Javorníku do Londýna. Obvykle létají rychlostí 35-40 km/hod, ale dokáží letět až 200 kilometrovou rychlostí, a to už je něco! Záhadou je, že kromě hnízdění tráví celý svůj život ve vzduchu. V letu dokážou nejenom jíst a pít, ale dokonce i spát. Jak to rorýsi dělají? Vyletí do výšky až dva kilometry, pak snášejí dolů a jednu polovinu svého mozku vypnou. Tahle půlka mozku tedy spí a ta druhá kontroluje let. A nespí sami. Společně takhle spí celé rorýsí hejno.
Přirozeným hnízdištěm rorýsů jsou štěrbiny ve skalách, ale spolu s dalšími ptáky se přestěhovali do měst.
Když mi bylo pět roků, nastěhovali jsme se do nového panelového domu na sídlišti v Opavě u nemocnice a spolu s námi se tam za nějaký čas nastěhovali i rorýsi. Moc ráda jsem je z balkonu pozorovala. Jsou to nádherní ptáci a úžasní letci. Předváděli mezi domy takové kreace, za jaké by stíhačky na letecké přehlídce sklidily velký obdiv. A pozorování rorýsů je lepší než pohled na stíhačky. Místo hřmění motorů totiž slyšíte jejich zvláštní pronikavé volání, které stěny paneláků ještě zesilovaly. A ty stěny byly nejenom jejich ampliony, ale také skrývaly jejich hnízda, která byla úkrytem pro mláďata.
A také nám předpovídali počasí. Při slunečném počasí létali vysoko na obloze a když pršelo a viděli jste je nad hlavou, tak jste si mohli být jistí, že je to jenom přeháňka, protože jinak při deštivém počasí na čas zmizeli. Pak jejich mláďata čekala v hnízdech několik dní na to, až rodiče přiletí. Mláďata rorýsů dokážou být bez potravy i více než týden, když prší, ale pak jim to rodiče svými úlovky zase vynahradí.
Teď už na našem sídlišti rorýsi nehnízdí, ale v Opavě několik hnízdišť je a všechna jsou samozřejmě chráněna. Také v Javorníku bylo pozorováno několik hnízdících párů.
Tím, že jsou rorýsi výborní letci, nemají hodně predátorů. Největším nebezpečím je pro ně člověk. Lidé opravují a zatepují své domy, a tím berou rorýsům příležitost k bydlení. A pokud rorýs ztratí své hnízdo, trvá mu to minimálně rok, než si vybuduje nové.
Jestli jim chcete pomoci, staňte se přáteli rorýsů. Na stránkách České ornitologické společnosti se můžete dočíst, jak jim postavit budku a jak je do ní nalákat. Pokud se vám to v příštím roce podaří, určitě nám dejte o tom vědět.
A také nám už letos můžete popsat vaše zážitky s rorýsy.
Věřím, že se s těmito úžasnými ptáky potkáte.
Zdroje informací:
Foto v náhledu z Wikipedie, Mauersegler4.jpg
(A pro toho, kdo by chtěl trochu latiny, tak včela se latinsky řekne apis a rorýs apus. Stačí vyměnit jen jedno písmenko.)
Leave A Comment