Je květen a dění v přírodě je v plném proudu. Tak hurá s dětmi ven. Sebelepší filmy o přírodě, knihy nebo počítačové hry nenahradí dětem kontakt s přírodou. Ano, mohou se z nich hodně naučit, ale ten pocit, když se děti v přírodě s živočichy, rostlinami, houbami nebo nerosty a horniny setkají, je nenahraditelný. Pokud budou děti v přírodě s vámi v radostné náladě, všechny ty barvy, vůně a tvary, závany větru nebo sprška deště zůstanou nesmazatelně v jejich nitru a pomohou dětem vyrůst v citlivé a zároveň silné osobnosti.
Zní to krásně? Tak hurá do toho.
Náš tip je tento:
Vezměte děti ven na vycházku v různou denní dobu a za různého počasí. Uslyší jiné zvuky, než na které jsou zvyklí, uvidí jiné živočichy a zažijí jiné pocity. Kdy jít na zvláštní prožitkovou vycházku s dětmi?
- Třeba ráno, brzy ráno a ještě dříve, při rozbřesku, když se den probouzí.
- V poledne za plného slunce, které přesvědčí všechny květy, aby se dokonale rozevřely.
- Za deště, kdy příroda nasává vláhu.
- Večer a za soumraku, nebo i v noci, kdy se krajina stává tajemnou.
Jak to udělat?
Nejdříve se v různou dobu ven vypravte vy. Raději ne sami, ale najděte si někoho ke společným vycházkám, kdo bude ochotný s vámi na nich mlčet.
Pozorujte, vnímejte krásy kolem sebe a uvažujte. Co by se vašim dětem líbilo a pak jim o tom vyprávějte.
Ve vhodnou dobu se dětí zeptejte, jestli by se s vámi na takové dobrodružství chtěly taky vydat a vycházku naplánujte.
Samozřejmě dbejte na bezpečnost dětí.
Po návratu z první vycházky založte s dětmi vycházkový deník, společně zapište, co bylo pro ně nejúžasnější a navrhněte jim, aby to doplnili svou kresbičkou. Děti postupně veďte, aby si zápisy vedly samy. Radujte se z jejich zápisů, ale neodměňujte je za to, aby se deník sám mohl stát takovou odměnou.
Naše děti mají z dětství několik popsaných bloků plných zápisů, obrázků, výstřižků, nalepených pírek a vylisovaných lučních květinek. Vzpomínám si, jak jsem se stěhovala a dcera, tenkrát už dospělá, mi kladla na srdce: „Mami, prosím, hlavně je nevyhoď,“ a když se i ona usadila na jednom místě, deníky jsem jí dovezla a má je mezi svými poklady. Jsou to kousky vzpomínek na dětství, které připomínají všechny ty pocity a zážitky, které jsme na vycházkách a výletech prožili.
Foto v náhledu: AdobeStock
Děkuji za skvělou inspiraci. Je fakt, že dostat se ven za svítání je pro nás velká výzva! A přitom je to ta nejkrásnější část dne. A nebo v noci. Manžel jel nedávno v noci přes hory a viděl tolik, co za bílého dne není člověku dáno vidět. Pak nám o tom nadšeně vykládal. Na takové chvíle se nezapomíná. Jsou to momenty, na které člověk mnohdy vzpomíná celý život. Proč si to nedopřát vědomě a s dětmi k tomu?! Ještě bych dodala jednu praktickou věc… asi nezapomenout na dobrou svačinu. Venku totiž dětem chutná podezřele víc než doma. A jsou schopny zbaštit cokoliv, třeba i zeleninu. 😀
Máš pravdu, Radi, na vycházky, které jsme měli s turistickým oddílem v noci, jsem dodnes nezapomněla. A kdy jindy můžeš potkat jezevce než hodně brzy ráno? Jednou v létě jsme se potkali a dívali se na sebe. Úžo.